M E N U
Ú V O D N Í K
×
R E G I S T R A C E
U P Í R × Č L O V Ě K
V E D L E J Š Í _ P O S T A V A
×
P R A V I D L A
×
R E Á L I E
×
K A R T O T É K A
×
A K C E
×
D I S C O R D
Upozorňujeme, že chat je pro hráče a ne pro náhodné kolemjdoucí, kteří se nehodlají registrovat. Pokud si ani po delší době nezaložíte postavu, budete ze serveru smazáni!


O N L I N E
Uživatelé aktivní za posledních 20 minut.

Taneční sál

Taneční sál se nachází hned vedle radnice na náměstí. Možná nepatří k těm největším sálům, jaké existují, ale přesto má své kouzlo a patřičná výzdoba s ním udělají divy. Vstupuje se do něj dvoukřídlými dveřmi z ulice za rohem od náměstí a hned se vám otevře výhled na pokladnu a chodbu za ní, která vás dovede do předsálí. Zde se nachází bar a chodbička vedoucí k vždy čistým toaletám. Po stranách baru se nachází dva vchody do sálu jako takového. Po stranách jsou v několika řadách rozestavěny stoly se židlemi. Vepředu stojí pódium, nad ním visí velké promítací plátno a po obou stranách pódia u zdi vedou schody nahoru do patra, kde stojí další stoly s výhledem i bez výhledu dolů. Pro různé příležitosti se sál všelijak upravuje a zdobí, pracuje zde tým šikovných a kreativních lidí - a upírů.



W E L C O M E . T O . W O N D E R L A N D !

Tento charitativní ples je pořádán ve jménu starosty na náklady města - část výtěžku půjde na různé charity a část na město jako takové. Zván je každý občan Golden Crossu a tématem celého plesu je Říše divů inspirovaná jak knihou od Lewise Carola, tak filmy, které byly o Alence a Říši divů natočeny. Celý sál i předsálí je nádherně vyzdobeno, fotokoutek nabízí tématické pozadí a různé rekvizity, jídlo a pití je připraveno do náležité podoby, štítky Eat me a Drink me jsou v podstatě všude spolu s čarovnými houbami, zvláštně zakroucenými falešnými stromi, květinami a všelijakými nezvyklými tvory z Říše divů. Číšníci jsou oblečení jako karetní stráž Srdcové královny, obsluha u vchodu, která prodává a trhá lístky, je zase tvořená z několika Bílých králíků a za barem kmitá hned několik Kloboučníků - žen i mužů, všichni s řvoucími klobouky, rychlýma rukama a křiklavým líčením.
Starosta Armstrong se dokonce sám uvolil na sebe vzít kostým Srdcového krále místo královny a na začátku večera v 19:00 se objeví na pódiu, aby pronesl krátkou řeč, poděkoval sponzorům a zahájil ples. Začne hrát kapela tvořená z hudebníků převlečených za zpívající květiny a motýly (trochu grotesknějšího stylu s makabrózním podtónem ovšem, ne pohádkového a duhového) a zábava začne. Samozřejmě bude probíhat tombola a hosté v kostýmech do ní dostanou dva lístky zdarma. I přes své nadpozemské kouzlo působí však výzdoba zvláštním dojmem, tak trochu děsivě až. Proč? Kdoví.

Akce začne v sobotu 21. 7. - počkáte na první post Osudu, který ples zahájí, a poté můžete na plese volně hrát. Pokuste se do té doby dohrát hry ve volné hře, ať se vaše postavy nenachází na dvou místech zároveň, a na začátek každého postu napište, na které postavy v něm reagujete, abychom předešli chaosu, který se sebou nesou skupinové hry.
Děkuji a přeji příjemnou hru!


Klikni pro zvětšení.

Strana:  1 2   další »
icon , - odpovědět
Desmond Bradford
Nox

Její hlas zněl tak vábivě, když mě lákala do své klanu - byl tam však postřehnutelný jakýsi... varovný podtón. Přínosem, pomyslel jsem si a neubránil se ďábelskému úšklebku, "nebyl bych na obtíž, neštítím se špinavé práce," zamrkal jsem nevinně, přicijen jsem nájemný vrah, určitě by nebyl problém odstranit pro klan jak to říct... nechtěné, nevítané osoby. Leon jsem sjel jen rádoby lítostivým pohledem, trochu mi jí i líto bylo - ale ne zrovna tím "šlechetným" způsobem, byla tak naivní, hlupačka, s tak vysokým, nezdravým sebevědomým.
"Vaše sestra slabá není, ale když se bude nadále obklopovat těmi slabými, tak na to doplatí," poznamenal jsem se souhlasem směrem k druhé Noir, která to nejspíš nemohla ani postřehnout, nechtěl jsem znovu zbytečně vzbuzovat její pozornost. S tím hlukem měla pravdu, ač by člověk (upír) předpokládal, že časem se budou lidé trousit, zdálo se, že naopak čím dál tím víc návštěvníků přibývalo - zřejmě z řad upírů, protože bylo již dávno po soumraku a i oni se chtěli pobavit. "Souhlasím, bylo by poněkud zbytečné vzbuzovat tady pozornost," olízl jsem si rty, tesáky vyjely i mně, očividně to tu nevzbuzovalo žádné podivení, koneckonců jsme byli na maškarním plese. To, že omámila tu chudinku tak snadno mě ani nepřekvapovalo - nejspíš to ani nedalo tolik práce, bylo mi ale jasné, že taková Noir by dokázala ovlivnit i 100 takových lidí, jako byla Leon a nejspíš by se ani nezpotila. Na její rozkaz jsem jen mlčky přikývl, nenápadně se rozhlédl a vyšel jsem za ní, s Leon v patách, která se tak lehce nahýbala a připitoměle usmívala, jako kdyby byla opilá. Noxin řidič už na nás čekal, jak jinak - Noir by si mohla dovolit hned několik řidičů, vše muselo být naprosto perfektní, nikdo si nemohl udělat chybu a šlápnout vedle ní vedle. Tak nějak jsem tušil, kam míříme, když jsem následně i s Leon nasedl do vozidla a dveře se za námi trochu výhružně zaklaply.

>> Sídlo klanu Tenebrae
icon , - odpovědět
Nox Tenebrae
Desmond

Ještě aby upíra, jako je on, nelákal náš klan. Nemusela jsem se mu hrabat v hlavě v jeho vzpomínkách a myšlenkách, abych poznala, že se nesnaží žít zrovna buddhisticky. Buddhismus je hezká věc možná tak pro lidi, u nás upírů nedává smysl. "Vždycky uvítáme nové členy, kteří budou pro klan přínosem," opáčila jsem medově. Přesně tak, kteří budou přínosem. Neživíme jen tak nějaké pijavice, které si jen berou a využívají zásob klanu, aniž by něco poskytly nazpět. Možná zprvu, než posílí a jsou schopni být užiteční, ale dlouhodobě to neprojde nikomu.
Téma kostýmů bylo... lichotivé. Osobně bych se s něčím tak obyčejným nespokojila, alespoň bych se pokusila ho něčím oživit, jenže jak se zdálo, to ji ani nenapadlo. Prostě Alenka. Možná by měl své kouzlo na nějaké maškarní párty, ale rozhodně ne na plese ve stylu Říše divů. Tady je Alenek několik tuctů. "Chudinka," zavrkala jsem rádoby lítostivě, v očích mi však hrály zlověstné jiskry. Popravdě, asi jsem ji vskutku trochu litovala. Tak nudná a přitom si o sobě myslí, jak není úžasná. Tomu se říká nezdravé a neopodstatněné sebevědomí.
Jeho prohlášení jsem se musela pobaveně a souhlasně zasmát. Vystihl to naprosto přesně. "To máte pravdu. Přesto musím uznat, že ona sama úplně slabá není," sklouzla jsem pohledem k místu, kde má sestra stála, a zamyšleně jsem si skousla ret, "ne, ona sama ne. Její následovatelé však ano. Nedokázali přijmout svoji přirozenost a přimkli se k ní, aby je ochraňovala, když to oni sami nedovedou. Neschopnost zabít se tam bere jako ctnost, já říkám, že to je hloupost a slabost," oplatila jsem mu ten zvláštní pohled a roztáhla rty v - pro někoho - docela děsivém úsměvu a nechala vyjet i tesáky. Zde jsem neměla strach z nepovolaných očí, jsme na maškarním, ne? K mému kostýmu se tesáky navíc hodí.
Znovu jsem se rozesmála. Byl to ďábelský smích, ze kterého by jednoho až mrazilo. Desmonda snad ani ne, ale nějakého vyplašeného človíčka dozajista. "S tím si starosti dělat nemusíš," slíbila jsem a smyslně si olízla ret, už se mi na její krček sbíhaly sliny. "Nebudeme však riskovat, na můj vkus je tu dnes až moc velký ruch," šeptla jsem a rozhlédla se po okolních párech a dalších návštěvnících plesu stojících okolo parketu. Ne, ani na záchodcích nebude chvilka klidu. Být tohle upíří ples, nijak se nezdráhám, jenže s tolika lidmi kolem by to bylo otravné.
Píseň skončila a s tím si to k nám přikráčela ta jeho holčička. Usmála jsem se na ni nanejvýš mile, až ji to trochu vyvedlo z míry, a obtočila jsem ruku kolem jejích ramen. "To máš vskutku pravdu, má drahá, skončil. Ale my jsme dnes ještě s Desmondem neskončili," oznámila jsem jí a než stačila pobouřeně otevřít tu svoji tlamičku k rozčileným protestům, zadívala jsem se jí hluboce do očí. "Teď mne poslouchej. Nebudeš křičet, nebudeš se vzpírat a uděláš vše, co ti řekneme. Je to jasné?" Pod vlivem nátlaku jen němě přikývla a v očích se jí na vteřinu objevil prázdný pohled, než potřásla hlavou a usmála se. "Tak to bychom měli," prohlásila jsem k Desmondovi. Právě se mu dostala ukázka bezchybného nátlaku bez nejmenších problémů či odporu. Pravda, tahle byla jednoduchá, někteří - jako třeba náš starosta - ovlivnit nejdou vůbec. Vylovila jsem z kapsy mobil a poslala zprávu Zachariasovi, že se setkáme venku u auta. "Jdeme," vzhlédla jsem od displeje a vykročila rovnou ven ze sálu.
Řidič už na nás venku čekal, nemohl si dovolit žádné pochybení. Rozmazanou purpurovou rtěnku na jeho tváři a v koutku rtů jsem ohodnotila pochvalným úsměvem a kývla v bezeslovném povelu k jízdě do sídla.

>> Sídlo klanu Tenebrae
icon , - odpovědět
Desmond Bradford
Nox

Pousmál jsem se, když se mi vpíjela do očí, nemusela ani nic říkat, či na mě použít nátlak, ale bylo jasné, že se mě snaží tak trochu otestovat a prověřit. Neodpovědět nejspíš nepřipadalo v úvahu a nejspíš by ji to moc neuspokojilo, "řekněme, že nejen vy a vaše sestra máte zajímavou auru, ale i toto místo," odvětil jsem poněkud tajemně a možná trochu vyhýbavě. Nemohl bych popřít její přitažlivost, nebyla to jen její tvář a tělo, co mě poněkud očarovalo, a kdyby byla příležitost jí poznat "blíž", nejspíš bych neřekl ne - nesměl jsem se však nechat ukolébat sladkým hlasem a na první pohled nevinnými řečmi. Jsme predátoři a špatná slova mohla znamenat zlomený vaz, jeden špatný krok a nebylo cesty zpět. Já už se několikrát opařil a poznal to poněkud horším způsobem, nemínil jsem udělat tu samou chybu dvakrát.
Podíval jsem se směrem k Leon, ani jsem se už nesnažil potlačit jistou nechuť a opovrhování, "s tou chudinkou se vypořádám později," opáčil jsem zlověstným tónem, ústa se mi zkroutila do zlého šklebu. Lehce, ale pevně jsem jí sevřel ve svém železném sevření, (železném spíše pro člověka), když se trochu oddálila. Při zmínce o jejím klanu, respektive spíš o jejich zásobách jsem nadzvedl obočí, což stejně nejspíš nemohla vidět. "Ach, opravdu?" Utrousil jsem potěšeně, jazykem jsem si přejel po špičácích, krve nebylo nikdy dost. "Ten váš klan mě začíná zajímat čím dál víc," zavrněl jsem jako kočka, slova, co nejspíš chtěla slyšet - ne, že by byla neupřímná. Členství klanu by se hodilo, nejen díky krvi, ale případné ochraně vůči nebezpečí. Nebyl jsem naivní jako někteří, kteří se považovali za neporazitelné a nedotknutelné bytosti - ať už lidé, či vlkodlaci znamenali jisté nebezpečí a bylo třeba si hlídat záda, nemluvě o upírech a znepřátelených klanech. Být upír na vlastní pěst bylo nebezpečné, alespoň v téhle době. Znovu jsem přejel její kostým, "jak je vidět, někteří jedinci," ani jsem se nenamáhal na tu dívku, která očividně měla už na krajíčku, podívat, "nedokázali projevit kreativitu ani v tomto ohledu." Řekl jsem medovým hlasem, ze kterého ukapávalo, Leon to slyšela, jak jsem i chtěl a vydala ze sebe vzlyk. Královna dramatu, pomyslel jsem si.
Na názor její sestry jsem se ušklíbl, "je marné slabším jedincům vysvětlovat, že potravinový řetězec se neobejde bez toho, aby vlk ovci sežral," pravil jsem pevně, v očích se mi cosi... změnilo, "akorát se tím oddaluje nevyhnutelné," prohlásil jsem poněkud zamyšleně, spíše pro sebe. Se spokojeným výrazem jsem sledoval, jak dokázala vyměnit masku "nevinnosti" za něco mnohem více ďábelského. Když se o mně otřela, sledoval jsem, jak se Leon pomalu, ale jistě odhodlává k dalšímu kroku. "Dobrá, pokud to ale znamená, že v případě nouze budu pod ochranou a nestane se, že mě vaše sestra zavře ve sklepení na věky věků," řekl jsem poťouchle, ale s jistou vážností v hlase, protože jsem nechtěl, aby mě v případě nouze nechala Nox na holičkách, situace napovídala, že jsem byl nucen jí prozatím věřit - abych si naopak já získal trochu důvěry, možná i kapánek respektu u ní.
Leon se na mě nejistě dívala, než násilím potlačila slzy v očích a pomalými, zdaleka ne už tak jistými kroky, jako předtím, se vydala k nám. "Myslím si, že tanec už skončil," pravila neutrálním tónem, ale bylo poznat, že má co dělat, aby se jí netřásl hlas. Normálně bych jí odpálkoval, uzemnil a ukázal, kde je její místo - sledoval jsem ale teď krok, který měla udělat Nox - bude se jí chtít zbavit, tím ale riskovat, že ještě před půlnocí naše "Popelka" uteče, nebo jí bude chtít využít, aby ještě zůstala na naše "milé překvápko"?
icon , - odpovědět
Bianca Ch. Farlow
Byt >> Taneční sál

Co se plesu týkalo, její jediný důvod proč vůbec zvažovat účast byla možnost zjistit, čím vším se to v tomto městě hemží. Sotva se přistěhovala, uznala tedy za vhodné obhlédnout terén a trošičku se přiblížit ke zdejším občanům. Koneckonců snad každý si je jistější, když se trochu obeznámí se svým okolím, a u někoho, jako je Bianca, to platí dvojnásob. Momentálně se pozorování dění v Golden Cross stalo její prioritou, a tak si nemohla tento efektivní způsob jak toho dosáhnout nechat proklouznout mezi prsty.
Téma jí přišlo poměrně příhodné, obzvlášť když v šatníku objevila něco, co připomínalo krátkou verzi šatů Bílé královny z filmového zpracování. Přejela je pohledem bez nějaké známky slabosti, kterou pro tento kus oděvu chovala, a poté již neváhala. Porovnala si tylovou sukni a zkontrolovala, zda všechno sedí. Na krk si připnula jeden bílý krajkový choker že své sbírky; bývaly doby, kdy je velmi nosila, ovšem nyní jí jen připomínaly staré dobré časy. Nakonec už jen to charakteristické líčení, pro které je tato postava známá, vlasy si po stranách sepla dozadu ozdobnou sponou a mohla vyrazit.
Její podpatky klapaly po chodníku, jak šla k tanečnímu sálu vedle radnice. Poznala to poměrně snadno, v oknech se jasně svítilo a tlumeně slyšela hrát hudbu, jak se přibližovala.
U vchodu do samotného sálu vyřídila nezbytné formalitky ohledně lístku a poté už elegantně zaplula dovnitř. Musela uznat, že výzdoba byla vskutku působivá a kostýmy některých hostů stejně tak. A i když si byla přítomnosti upírů dozajista vědoma, dělat jako by nic. Jen se v tichosti přesouvala a hledala místo s dobrým výhledem, přičemž míjela jeden z ikonických rozcestníků a i když se rozhlédla, kterými směry ukazuje, nakonec zvolila ten, který jí nabádal “tam”, což se nakonec ukázalo jako dobré stanoviště pro pozorování ostatních.
Cestou si ještě nabídla sklenku nějakého nápoje, ani nepostřehla jakého, to už totiž byla myšlenkami někde docela jinde, a nemínila tak tedy ztrácet čas nad něčím tak triviálním, jako co to vlastně pije. I z jejího výrazu se dalo vyčíst, že ji to pramálo zajímá, asi tak jako že je zde sama. Zahlédla jen několik jedinců, kteří se zde ocitli bez doprovodu, některé při tom procesu odečetla, jelikož se jejich společnost objevila zřejmě z procházky na bar nebo toalety, to jí ale ve finále k ničemu nebylo, takže tu informaci zase rychle nechala být.
Musela se hluboce zamyslet, aby se rozpomněla, kdy naposledy šla na ples, aby se skutečně pobavila. Ani se nesnažila si namlouvat, že to byl tenhle či tamten, od jistého věku se takových akcí účastnila jen pro sběr informací a to jakéhokoli druhu, který by se jí mohl hodit v jakémkoli směru. A přestože byla v porovnání s mnoha upíry ještě hodně mladá, musela připustit, že nějaký tanec pro čisté potěšení absolvovala, když ještě neměla co ochraňovat. A to bylo velmi, velmi dávno.
Ovšem ani takové rozjímání jí nevydrželo dlouho. V duchu se napomenula za to zbytečné rozptylování a poté už se její pozornost upřela jen a jen na sál hemžící se lidmi i upíry.
icon , - odpovědět
Callahan Seàn Alastair
Lyria

Potlačil jsem neklidné ošití, jakmile se ke mně naklonila, aby mi cosi pošeptala do ucha. "Tím si nebuď tak jistá," opáčil jsem povýšeně a zlehka se arogantně usmál. I kdyby snad po mně toužila, neznamenalo by to, že by se jí povedlo mne odtáhnout někam do temného koutku a začít se po mně ovíjet jako liána. Nene, na tohle já nejsem. "Zase tolik si toho o sobě nemysli," zpražil jsem ji pohledem ještě jako bonus. Hezká snad je, určité osobní kouzlo má nejspíš také, ale to není vše. Nedám se oblbnout hezkou tvářičkou a příslibem něčeho víc. Nejsem jako spousta dnešních mužů. Možná proto, že jsem se nenarodil v téhle době.
"Já? Po tobě?" podivil jsem se skoro až upřímně a ještě jsem svůj údiv doplnil o zvednutí obočí do půli čela. To druhé jsem zvednout tak docela nemohl, bylo částečně schované za srdcem, které jsem měl na oku nalepené spolu s falešnou jizvou. "Ty mě chceš snad rozesmát," a opravdu jsem se výsměšně krátce zasmál. Nemusím se pokoušet dostat každou ženu, která se ocitne v mém okolí. Nejsem žádný lamač srdcí ani někdo, kdo se chlubí tím, kolik ženských už mu prošlo postelí. Neříkám, čas od času to nejspíš potřeba je, lhal bych, kdybych říkal, že nemám své potřeby - lidské i upíří, ale něco jako dlouhodobý vztah mě... děsilo? Už jen představa, že bych byl objektem zájmu normální ženy, byla dosti podivná. Nicméně, zachovával jsem fasádu pohodového a arogantního frajírka.
"Tančíš? Nebo jen raději nasáváš na baru?" zajímal jsem se a přehodil si kápi přes rameno, protože opět sklouzla. V tomhle počasí to byl docela nepraktický kostým, ale teď večer už naštěstí teploty trochu klesly.
icon , - odpovědět
Nox Tenebrae
Desmond

Doopravdy mne zajímalo, co tu upír jako on dělal s holkou, jako byla ona. Nějakému lidskému klukovi s nízko posazenými nároky by se asi líbila, k ošklivosti zase měla daleko, jenže na ní nebylo nic zajímavého. Nic, co by vaše oko přimělo na ní spočinout o něco déle, než bylo nutné.
„Ach tak. Pak už to chápu,“ roztáhla jsem koutky do úsměvu nanejvýš pobaveného. Jeho myšlenky jsem okrajově zaslechla a příliš pozornosti jim nevěnovala, dokud se nepozastavil nad možností nálezu někoho, kdo by mu stál po boku jako rovnocenný partner. Inu, jedno bylo jasné, ta káča tou osobou jistě nebude. „Smím se zeptat, proč jste zavítal zrovna k nám?“ zadívala jsem se na něj pronikavě a ačkoliv ta slova ve své podstatě nebyla nezdvořilá nebo vlezlá, bylo jisté, že odpověď očekávám, ať už bych se zeptat směla nebo nesměla. Protože kdo je on, aby mi říkal, co dělat smím nebo nesmím? Samotářský a prozatím druhořadý upír se snad zajímavou aurou, ale bez postavení v klanu. To, že není k žádnému klanu připoután, jsem snadno vycítila. A zamlouvalo se mi to. Mohla bych ho naverbovat. Měla jsem z něj dobrý první dojem a i mé vášnivé srdíčko zahořelo touhou poznat ho lépe. „Ten ovšem stál zato,“ ušklíbla jsem se výsměšně jejím směrem. Husa. Mělo jí být jasné, že tenhle muž je v úplně jiné lize než ona. Někdo by považoval tohle psychické mučení lidí za ubohé, avšak mně přinášelo zvrácenou radost. „Ale stále si ten pocit můžete vychutnat podruhé a dokončit to,“ spiklenecky jsem mu šeptla do ucha a hravě se od něj v tanci zase oddálila. Kromě vyslovení té věty to mělo i jiný cíl – nasála jsem jeho pach, takhle zblízka byl ještě silnější. Smrt, krev, temnota. Přesně to pravé. „Zásoba čerstvé krve jistě,“ kývla jsem a nasadila dravý úsměv, „té u nás máme, co hrdlo ráčí,“ prozradila jsem. Něco, s čím se Pacis mohl jen těžko chlubit. My své mazlíčky držíme zkrátka, opečováváme si je a dostává se jim určitých výhod. Mnozí jsou u nás z vlastní vůle. „To ne, vlastně máte až neobvyklé štěstí,“ zazubila jsem se samolibě. Lichotky, ty já ráda. Ale dokážu rozpoznat, jestliže je někdo trousí neuváženě a neupřímně, aby se vlísal do přízně. „Přece bych nešla za obyčejnou Alenku,“ utrousila jsem pohrdavě a trhla hlavou k té holce, která nás závistivě a rozezleně sledovala. Originalitu neprojevila ani ve svém kostýmu. Patetické.
Nijak jsem se netajila s tím, že mu můžu kdykoliv číst myšlenky. Často to ale byla větší zábava bez toho. Kdybych je četla všem kolem sebe neustále, za chvíli bych se dost nudila. Jak jsem řekla – dělám to, když mám podezření nebo si chci někoho proklepnout. A u lidí. Musela jsem se jedovatě uchechtnout. „Ano, to jí je podobné,“ přisvědčila jsem. „Podle ní a jejích... přívrženců jsou lidé rovnocenní s naším druhem a měli bychom se k nim dle toho chovat. Je to však hloupost. Vlci také nežijí vedle ovcí v míru,“ obrátila jsem oči v sloup. Bylo evidentní, co si o téhle teorii myslím. Ale sestřička se nezmění. Nemělo cenu se o to snažit.
Rozesmála jsem se. „Já? A kout pikle?“ Zatvářila jsem se jako to největší neviňátko pod sluncem. „Vždycky,“ po tváři se mi rozlil ďábelský úsměšek. Ať si mne klidně hlídá. Stejně nic nezmůže, pokud se rozhodnu něco provést. Bylo by to hezké osvěžení téhle akce. Nějaká mrtvolka. Nebo dvě. Možná i kaluž krve by stačila, aby se hosté vyděsili. Minimálně to stálo za úvahu. Jen jsem přikývla na jeho slova, že by s tím neměl být problém. Výborně. Protože i kdyby byl sebechytřejší a sebeprohnanější, Tenebrae by na lopatky nepoložil. Navenek se snad jevíme jako hrubí a krvelační netvoři, kteří se jen opíjí krví a užívají si, ale to je jen taková malá iluze. Potutelně jsem se pousmála. „Tak to jsem moc ráda,“ zavrněla jsem jako spokojená kočka a otřela se o něj v jednom ne zrovna slušném tanečním pohybu. Bylo mi jasné, že na nás pořád zírá, a ano, bylo to naschvál. Chtěla jsem vidět, jak dlouho bude trvat, než bouchne a pokusí se svého přítele získat zpět. „Inu, zabít ji zde, by byl holý nerozum. Ale takové půlnoční překvapení bychom nachystat mohli...“ splývaly mi šeptem ze rtů vražedné plány tak, aby je mohl slyšet jen on díky upířímu sluchu. Co s ní provést, to jsem však ještě nevěděla. Každopádně tohle byla příležitost, kterou jsem si ujít nemohla ani náhodou. I kdyby snad potom chtěla Lux nebo někdo jiný z neutrálních obvinit Desmonda, ochránila bych ho. Pravděpodobně. A mně by nic provést stejně nemohli.
icon , - odpovědět
Lyria Deverau
Jeho pohrdání si sice všimla, ale rozhodla se na to nereagovat, aspoň pro zatím. Zajisté, stačilo málo k tomu, aby jste Lyrii úspěšně vyprovokovaly, to ale neznamenalo, že neměla vůbec žádné sebeovládání.
Na popíchnutí se jen šibalsky usmála. Neměla v plánu mu na ně dávat odpověď. Vlastně ani nevěděla, co přesně by řekla. Nad tím ale nemusela dlouho přemítat, protože jí Call nedal moc prostoru na přemýšlení a už chrlil další drzé a možná až přespříliš sebejisté poznámky. „Ale.“ Sladce se na něj usmála a naklonila hlavu blíže k té jeho. Tak aby mu mohla pošeptat do ouška. „Kdybych toužila po tobě, náš rozhovor by se určitě odehrával už jinde.“ S každého slova jakoby vyzařovala sebejistota. To byla snad jediná vlastnost, které měla na rozdávání. Možná to bylo troufalé, ale co už. Názor ostatních Lyrii nikdy moc nezajímal, tak proč to teď měnit? Jen co to dopoví, odtáhne se od něj, tak aby mu mohla zase vidět do tváře. Přičemž si na rtech stále přenechává onen medově sladký úsměv. „Nebo se tím snažíš říct, že je to naopak? Že toužíš ty po mě?“ Rozverně se usměje. Teď když to Call zmínil, zabodla do něj pohled. Jistě byl přitažlivý, ale ona nikdy víc než občasnou zábavu nehledala. Neměla na ní čas a už vůbec prostor. Tak proč si nalhávat opak?
icon , - odpovědět
Desmond Bradford
Nox

Na chvilku jsem se zamyslel, měla pravdu, Leon nebyla můj typ, Sarah se vůbec nepodobala, nebyla to ani upírka, byla to normální, tuctová, lidská dívka. A přesně proto jsem si ji vybral, že to nedává smysl? Nejspíše ne, ale chtěl jsem se odprostit od minulosti co nejvíce, tak proč si to ztěžovat tím, že si k sobě najdu někoho sobě rovného? Někoho, koho bych i mohl mít... rád? Milovat? Už v mé hlavě mi to přišlo směšně a nepravděpodobné.
"Řekněme, že mě bavila jistá její naivita a pocit toho, že si myslela, že mě ovládá. Navíc jsem sem zavítal celkem nedávno, splynout trochu s davem a zjistit, co a jak není na škodu," na chvilku jsem se odmlčel, když jsme provedli elegantní otočku kolem sálu, navíc jsem na svou neznalost už jednou málem doplatil. "Plus jsem se těšil na její výraz, až jí odkopnu," pousmál jsem se, "což jsi nakonec udělala za mě, ne, že by to bylo o to méně uspokojující," trochu se mi při tom přimhouřili oči, jako drakovi, do dvou štěrbin. "Navíc zásoba krve se vždycky hodí, no ne?" Odhalil jsem zuby, na první pohled lidsky vypadající, v dravčím úsměvu. Po jejím představení jsem zachoval chladnou tvář, tak jsem měl pravdu, "těší mě, ne každý má štěstí se seznámit hned s oběma sestrami, mocnými upířími Noir," pravil jsem. "Děkuju, tvůj kostým je také působivý, je fajn vidět konečně něco originálního," odvětil jsem poněkud samolibě. Tanec s ní byl příjemný, cosi v něm bylo dravčího, tajemného - byl tak odlišný od toho, který jsem tančil s Leon, byl jsem si jistý, že kdybychom nebyli na očích prostých lidí, mohlo by to být ještě o mnoho lepší - prostě věc, kterou normální pouhopouhý človíček nemůže pochopit, ani zažít. Vedení mi přenechala, bylo mi ale jasné, že to nedělá z důvodu, že by mi nějakým způsobem ustupovala, či by se jednalo o nějaké submisivní gesto - protože každý, kdo byl aspoň trochu vnímavější poznal, že na Nox není submisivní vůbec nic, věděla, co chce a taky to dostala.
Když mi odpověděla na mé vnitřní otázky, tak by to nejspíš některé rozhodilo, vyděsilo, či... pobouřilo? Mě ale ne, tak nějak jsem doufal, že když by to byla opravdu sestra Lux, tak bych ji podle tohoto znaku hned poznal. Zasmál jsem se, "mě vaše sestra hned označila za vraha, jakmile mou auru zavětřila," přiznal jsem pobaveně a pokrčil rameny, prozatím jsem jí neříkal nic, co by sama nemohla z mé hlavy zvědět - navíc zatím nešlo o věci, které bych měl potřebu zatloukat, takže jsem byl v rámci možností upřímný.
Podíval jsem se směrem, kterým naznačovala, že by měla být Lux a opravdu, upír ani nemusel rozpoznat převlek, ale aura byla v některých věcech dosti podobná té Nox. Nadzvedl jsem jedno obočí a věnoval jeden zkoumavý, zároveň však trochu dravý a hravý pohled Nox, "ale... snad se sestřička nebojí, že se kují nějaké pikle?" zavrněl jsem s nevinným tónem, něco v mém pohledu však bylo mnohem temnějšího. Pokrčil jsem rameny, plánovat něco proti upířímu klanu bylo prozatím čiré bláznovství, ať už někdo z klanu Lux, či Nox by mě mohl oddělat a nikdo by se po mně nesháněl, neměl jsem tedy prozatím v plánu něco vymýšlet. "Myslím si, že ani s jedním by neměl být problém," pousmál jsem se, i když představa, že ve mně může číst jako v otevřené knize byla trochu znepokojující, ale nechal jsem to být. Sledoval jsem její pohled a naklonil se k jejímu uchu, "můžeš si s ní dělat, co budeš chtít, mohla by být zábava. Většinou se nerad dělím, ale s tebou rád udělám výjimku," zašeptal jsem tak, aby to slyšela jen ona, hudba navíc dost přehlušovala ostatní rozhovory a kdyby sama nebyla upírka, nejspíš by mě neslyšela.
icon , - odpovědět
Nox Tenebrae
Desmond

Ponížit takovou chudinku skutečně nedalo moc práce. Nu což, dostala, co si zasloužila. Snad si nemyslela, že je někoho takového hodna? K smíchu, opravdu k smíchu. Zatřepotala jsem za ní prsty a s nanejvýš spokojeným úšklebkem jsem veškerou pozornost začala věnovat jen svému tanečnímu partnerovi.
„To by jistě bylo,“ přitakala jsem s krapet dravčím úsměvem. Jsem zvyklá dostat to, co chci. Dostala jsem se k tomu vlastním přičiněním, moc, se kterou jsem se narodila, jsem vlastní silou ovládla a naučila se ji používat. Bez toho bych tu nestála a nemohla se honosit titulem Noir. „Ale povězte mi, pročpak jste se jí sám dávno nezbavil?“ žasla jsem a přeletěla ho pátravým pohledem. Neměla jsem přímo na mysli zabít ji, rozčtvrtit její tělo a někam ho ukrýt, stačilo by ji ovlivnit, aby si našla jinou oběť. Leda, že by se s její pomocí maskoval. Hmm. I já jsem přišla s doprovodem, rozhodně ne proto, abych nevypadala zoufale a osaměle, mělo to úplně jiný důvod. Kdyby mne snad chytla náhlá chuť dát si svačinku, jeho krček by mi byl kdykoliv k dispozici. A taky se mi líbilo nechat se po městě vozit s osobním řidičem i přes to, že by mi stačilo lusknout prsty a přenesla bych se přes polovinu ulic.
Nechala jsem ho vést, ale můj sebevědomý a elegantní krok byl znát a naznačoval, že se nenechám plně ovládat. Takže to, že jsem mu to dovolila, byla vskutku jen má vůle a ústupek, žádná slabost. „Jmenuji se Nox Tenebrae,“ představila jsem se s dalším ze svých smyslných úsměvů a nechala ta slova doznít. Uvědomuje si, s kým to právě má tu čest? To brzy zjistím. „Řekněme, že jste mne zaujal. Vaše aura je tak trochu nezvyklá, abych tak řekla,“ odpověděla jsem a víc mu neprozradila. Cítila jsem v něm jistý potenciál. Už jen ta maska, kterou zvolil... „A vaše maska... Dobrá volba,“ dodala jsem a vyhledala jeho oči, které se za ní ukrývaly. Já se za žádnou maskou neschovávala, má tvář byla pouze sněhově bělostná a silně kontrastovala s kouřovými stíny kolem očí a rudou rtěnkou na rtech. Držela jsem se ho a vykročila do rytmu hudby. Tančím několik stovek let a pohybovat se umím, proto se nemusel ani v nejmenším bát, že mu pošlapu nohy. „Tím si můžete být jist,“ broukla jsem samolibě. Cítila jsem, jak uvažuje nad důvodem mé pozornosti věnované jemu. To si nemůžu nikoho všimnout, aniž by nepřemýšlel, co za tím je? Inu, měl ale pravdu, bylo za tím něco víc.
„Ano, umím,“ odpověděla jsem na jeho otázku pronesenou vnitřním hlasem a trochu škodolibě se zasmála. „A ano, Lux je má sestra, ostatně tamhle stojí. Asi mne chce hlídat,“ smála jsem se dál a v očích mi tančily rozpustilé jiskřičky charakterizující někoho, kdo má něco ďábelského za lubem. Celé to příměří mezi oběma klany a lidmi bylo sice moc hezké, ale nebyla v něm žádná zábava. Naše případná válka by mohla vyústit v opětovné zničení města, ale vadilo by to? Tak bychom ho znovu obnovily a hrály si znovu. Svět je naše šachovnice, s níž si můžeme hrát, jak se nám zlíbí. „Nemusíš se ale bát, do hlavy ti nepolezu,“ ujistila jsem ho, „když nebudu mít podezření, že snad něco skrýváš či plánuješ,“ doplnila jsem vesele a zaklonila trošku hlavu, abych se mohla povýšeně podívat na tu jeho lidskou holčičku. Taková hlupačka. Měla jsem chuť zahrát si na dobrodince a toho trápení ji zbavit. Usmrcením.
icon , - odpovědět
Desmond Bradford
Nox

Má naivní partnerka se podívala na mě, pak na ní, na její tváři se střídala směsice emocí, které se marně snažila zakrýt. Vztek, pocit zostuzení, porážka? Odhadoval bych to tak, a tím, že jsem se tvářil trochu samolibě a jiné partnerce jsem se nebránil jsem k její náladě asi moc nepřidal.
"Dobře, uvidíme se pak, Desmonde," zavrkala naoko sebevědomě, leč zrudla jako rajče a zlostí a zahanbením se vydala k nejbližšímu baru. Obrátil jsem oči v sloup, opravdu si myslela, že bych mohl dát přednost jí před touto tajemnou tanečnicí? Myslel jsem si, že je blbá, ale že by až tak? No nevadí, obrátil jsem svou pozornost k mé "nové taneční partnerce". "Bylo by neslušné říct ne své zachránkyni," mrkl jsem na ni a nabídl ji ruku, něco mi říkalo, že není zvyklá být vedena, ale rozhodně jsem nepatřil k těm, kteří si nechali diktovat tempo a směr. Nejspíš to bude chtít kompromis, usmál jsem se potměšile zpoza své masky. "Jsem Desmond, Desmond Bradford, čím vděčím za zájem takové tajemné dámy?" Optal jsem se s mírným podivem v hlase, nezmínil jsem se, že jsme po sobě už předtím pokukovali, to sama musela dobře vědět. Rozezněla se hudba, ani ne rychlá, ani ne pomalá, byl jsem zvědav na to, jaká je asi tanečnice. "Vsadím se, že každý v tomto sále by chtěl být na mém místě," ušklíbl jsem se trochu, když jsem oplatil závistivé pohledy kolemjdoucích, nebudu lhát, dělalo mi to dobře, přesto jsem měl ale pocit, že za tím, že za mnou přišla, muselo být něco víc - přecijen, kdyby si chtěla jen zatančit a slyšet komplimenty, mohla by si vzít kohokoliv z davu.
Opět jsem se soustředil jenom na ní, měl jsem tedy možnost si ji pořádně prohlédnout. Její půvab se nedal zapřít, bylo ale na ní něco jiného, než jen pěkná postava a vzhled, to, že je upírka bylo patrné na první pohled, a že to musí být velmi zvláštní upírka... To, že jsem si myslel, že je to sestra Lux, už jen podle té autoritativní aury, která jí přímo obepínala jsem si nechal pro sebe. Zajímalo mě, co asi dokáže, dokáže číst myšlenky? Jsou schopnosti její setry podobné, stejné? Bylo toho hodně a já doufal, že alespoň něco zodpoví zdejší ples.
V hloučku jsem zahlédl i soptící Leon, však ona si najde někoho jiného a než se naděju, tak jí někdo pozve k sobě domů, pomyslel jsem si.
icon , - odpovědět
Nox Tenebrae
Desmond, okrajově sestřička

Všiml si mě. Bylo takřka nemožné si mne nevšimnout, byl-li někdo upír a navíc o trochu vnímavější. Bylo mi jasné, že přitahuji okolní pohledy – ať už ty obdivné a hladové mužské nebo snad ty vyčítavé a závistivé ženské. Na žádné jsem nereagovala a hleděla si svého. Pozorovala jsem onoho upíra, který tančil s tou hloupou holkou. Jaká nedoceněnost. Od jednoho z číšníků v kostýmu bílého králíka, který ke mně uctivě přistoupil, aby mi nabídl šampaňské, jsem si skleničku vzala a ani mi nedošlo, že si počínám poněkud roztržitě, když jsem Zachariase poslala pro nějaké pití. Mávnutím jsem číšníka odehnala a mezitím zachytila pohled onoho tanečníka. A bylo rozhodnuto, musím zjistit, co je zač.
To, že se na plese objeví i má drahá sestřička, se dalo očekávat. Velice dobře se bavím. Copak? Snad jsi mě nepřišla kontrolovat? odpověděla jsem jí v myšlenkách s lehkým náznakem pohrdání. Snad je to má sestra, ale její způsob života neschvaluji. To, že se bratříčkuje s lidmi, se mi nelíbilo a ona to vždycky moc dobře věděla.
V ten moment se vedle mě objevil můj rozkošný řidič. V rukách držel koktejlové sklenice s čímsi výrazně zeleným, okraj byl pokryt černými krystalky cukru a na paraplíčku byl obrázek lebky. Málem jsem vyprskla smíchy. „Tak tohle ti musím uznat, to se ti povedlo,“ pochválila jsem ho se smíchem probublávajícím v hrdle. Jednu jsem si od něj vzala a věnovala té jeho červenající se tvářičce úsměv. „Na tento ples a na můj půvabně vtipný doprovod,“ pozvedla jsem sklenku a s jiskřením v očích pozorovala, jak se pod lichotkami tetelí a rozpačitě klopí oči. „Na naši královnu temnot,“ odpověděl stále ještě v rozpacích. Ti lidé, dají se tak snadno okouzlit a ani nemusím využít nátlaku. Smočili jsme rty v onom nápoji. Nechutnal vyloženě zle, avšak... Inu, pro mé chuťové buňky byl až příliš sladký.
Očima jsem zabloudila zpět k páru na parketu. Asi nemělo cenu čekat, až se od něj ta přísavka odlepí. „Na chvíli se vzdálím,“ rozšířila jsem koutky do potměšilého úšklebku, který jasně říkal, že se bude jednat o více než jen o chvíli, „počkej na mne. Do té doby se smíš bavit, jak uznáš za vhodné,“ přikázala jsem mu a hravě ho políbila na tvář, než jsem ho nechala stát u stolu samotného. Prosmýkla jsem se kolem tančících lidí a stanula až před onou dvojicí. Sladce jsem se na tu káču usmála. „Jistě mi svého partnera na jeden tanec přenecháš, viď, že ano?“ Z mého hlasu kapal medový jed, který jasně dával najevo, že tu velím já a ona je proti mně naprostá a úplná nicka. Takhle zblízka už jsem cítila, že je jen člověk. Takže ano, oproti mně naprostá nula. S tím jsem se od ní odvrátila a zadívala se na tanečníka. „Smím prosit?“ zavrněla jsem a ačkoliv má slova zněla smyslně a přívětivě, cosi v mých očích naznačovalo, že ne neberu jako odpověď.
icon , - odpovědět
Callahan Seàn Alastair
Lyria

Musel jsem se zasmát. V onom smíchu probublávala kapka pohrdání, avšak ta byla pouze součástí mé masky pro okolní svět. „To zajisté,” sykl jsem v odpověď s pronikavě posměšným pohledem na její osobu. Inu, věřil jsem, že se o něco zlepšila, jenže špičkovým barmanem se přes noc nestanete. Dokonce ani přes pouhý rok ne. Nějakou dobu jsem se něčemu podobnému věnoval, když nebylo do čeho jiného píchnout a medicína mi v tu chvíli nevoněla. Respektive, kdy mi nevoněla krev. Po tom, co jsem si užil být loutkou někoho cízího.
Jistě by se byla nějaká dáma našla, vzhledově přitažlivá a možná snad i inteligenčně na podobné úrovni, pravděpodobně nějaká kolegyňka z nemocnice, ale pravdou bylo, že jsem si chtěl tak nějak nechat... otevřené možnosti. Které bych stejně na konci večera nevyužil. Bylo to tedy úplně jedno, ať už bych doprovod měl nebo ne. Docela mne však udivilo, že se domnívala, že tu budu s doprovodem. „No?” popíchl jsem ji. Nebyla to totiž řečnická otázka, chtěl jsem slyšet její odpověď na to, co bych tu s nějakou ženštinou asi tak dělal. Tančil? Ano, jistě, tanec mám v oblibě, ale raději tančím s více partnerkami. Co kdybych pozval nějakou, jejíž taneční umění by bylo nanejvýš žalostné? „Opravdu? Anebo jen nechceš přiznat, že tajně toužíš po mně?” šlehl jsem po ní potměšilým pohledem, zvedl u toho povýšeně bradu a navrch celý ten postoj doplnil o třešničku - totiž o křivý a provokativní úsměv. Bylo to dost odvážné prohlášení, o tom žádná, ale proč se trochu nepobavit?
icon , - odpovědět
Lux Pacis
Okrajově NOX, jinak zatím nikdo

Jde pozdě a proto spěchá. Jedna z jejích dobrých vlastností je dochvilnost, ale dnes se jednoduše nemohla rozhodnout co na sebe. Akce kde se objeví spousta lidí společně s upíry? Tam rozhodně nesmí chybět. Jediný důvod proč jde pozdě je kostým, pro který se dnes rozhodla. Konkrétně jeho část, původně si chtěla své vlasy vybělit pomocí magie světla, ale raději nakonec zvolila paruku, kterou než upravila podle svých představ, zabralo to delší dobu než předpokládala a proto jde později. Řídila sama, protože své auto miluje nadevše a jeho volant by snad svěřila jen své sestře - možná. Oblékla se do kostýmu kloboučníka a sedla si do svého miláčka. Když přijela k sálu byl už ples v plném proudu a tak se nijak zvlášť neobtěžovala s dalším zdržováním a zamířila přímo do víru zábavy. Jen co vkročila mezi dav ve svých myšlenkách se jí objevila přímá cesta kudy by se dostala k sestře a přitom k ní v duchu promlouvala "Zdravím sestřičko, bavíš se dobře." věděla moc dobře, že tu sestra bude, zároveň si byla jistá, že i ona je očekávaná. Místo toho, aby se rozešla k sestře jako správný dohled a bachař zamířila k baru ke svým - no zkrátka k těm oblečeným podobně jako ona. Se širokým úsměvem se usmála na jednoho svého známého a objednala si něco k pití. Opřela se přitom o bar a o jeden z roznosových táců, takže na první pohled se mohla zdát jako součást personálu, což pro ni znamenalo jen zábavu, neměla dohodnutý sraz a ani zrovna teď nechtěla rušit svou sestru. Martini které ji položili před nos ji zašimralo v krku.
icon , - odpovědět
Desmond Bradford
Nox

Když onen pomalý tanec k mému "smutku" skončil, přesunuli jsme se o kousek dál od parketu. Leon neustále něco v jednom kuse žvatlala, k hovoru mě ani skoro nepotřebovala, rušilo mě to a začalo trochu otravovat. Stačilo kývat, občas něco poznamenat a byla naprosto spokojená. Začala mě trochu nudit, číšník nám nabídl dvě sklenice tajného nápoje s nápisem: "Drink me". Neodolal jsem a vzal jsem nám každému sklenku, přiťukli jsme si. Nechutnalo to špatně, na jazyku jsem rozeznal trochu nasládlou chuť, kdo ví, co všechno do toho barmané smíchali.
Rozhlédl jsem se po okolí, na první pohled jsem zaregistroval ženu, která, jako kdyby z davu zcela vybočovala. Nebyl to ani tak kostým, který byl také hezky zpracovaný, ale spíše její aura, aura tak podobná a povědomá, ale zároveň jiná. Aura, kterou jsem už trochu znal. Že by sestra Lux? Tyto dvě sestry nejspíš budou jako oheň a voda, černá a bílá, ale na té auře je zároveň něco velmi povědomého. Pomyslel jsem si zamyšleně a na chvilku na ní nejspíš zíral, protože mě něco podrážděně drclo do boku.
Ne něco, někdo - Leon se na mě dívala s našpulenými rty a nadzvedlým obočím, "Desmonde!" Skoro vypadala, jako kdyby chtěla začít ječet, protože celá zrudla. "Promiň, co jsi to říkala?" Ani jsem nezastíral v hlase, že mi byla její zloba, má nepozornost, úplně lhostejná. Stejně jako ona. "Ptala jsem se tě, co vlastně děláš? Vždyť já o tobě ani nic nevím..." Zopakovala svou nejspíš již předtím položenou otázku, už trochu netrpělivě, asi si myslela, že bude středem vesmíru, či co. Nevíš, ale přesto jsi se mnou hned při první příležitosti vlezla do postele, neodpustil jsem si vduchu. "Jsem soukromý podnikatel," mrkl jsem na ni tajemně a trochu si ji přitáhl blíž, což ji asi uklidnilo, protože se zahihňala a uvolnila. Někdy stačí málo, ušklíbl jsem se, když jsem ještě po očku přes její rameno pohlédl na tu ženu a poté se odvrátil. Měl jsem pocit, že mě předtím pozorovala, nechal jsem to prozatím být, měl jsem takové tušení, že noc bude ještě minimálně zajímavá. "Tak to se asi nemáš špatně, že?" Otázala se a nevinně se na mě podívala zpod dlouhých, nejspíš umělých řas. "Nestěžuju si," odpověděl jsem jí trochu s dravým úsměvem. Asi každý, kdo nebyl naprostý idiot by si dal dvě a dvě dohromady, kam tím směřuje a proč se o to asi zajímá, já jsem tuhle poznámku přešel, bylo mi jasné, že se mnou nejspíš nebude jen kvůli mému pěknému kukuči, vzhledu, ale i příslibu peněz a pohodlí.
Spíš mě pobavilo to, že si dělá takové naděje, takové plány, protože já jsem o ní smýšlel daleko jiným způsobem. Zatímco ona si myslela, jak mě "přechytračila" a omotala si mě kolem prstu, tak to bylo úplně opačně, chudinka... Pomyslel jsem si sarkasticky. Navenek pěkná tvářička, no ohledně inteligence jí moc přáno očividně nebylo.
icon , - odpovědět
Lyria Deverau
Callahan

"No ovšem, ráda ti ukážu jak jsem se zlepšila." Oplatí mu úšklebek, který skoro ihned přejde do veselého úsměvu. Mistr sice nebyla, ale od prvního dne se určitě trochu zlepšila. Už si dokonce i pamatovala početnější objednávky, tak aby se nemusela opakovaně ptát, co přesně že si to objednali. Pořád na sobě ale měla co zlepšovat.
Co by dělal s doprovodem? Naopak se divila, co tu dělá bez něj. Samozřejmě ne každý přišel s někým, Lyria toho byla přece zářným příkladem, ale i tak si myslela že zrovna on tu bude mít společnost. Určitě by nejednu ženu potěšil, kdyby jí pozval. "No.." Nakousne větu, kterou už od začátku nevěděla jak dokončit. "Neříkám že bych neměla pár zájemců, ale vztahy jsou pro mě tabu." V baru jí nadbíhala řada mužů, a některí z nich, se jí i líbili, ale Lyria je všechny odmítla, ostatně jako vždy. Pravda, od smrti matky neměla ani pomyšlení na to, vpustit si někoho do života. A když už tuhle chybu udělala, tak jí dostihl otec. Musela odjet a své milované nechat za sebou. Po čase zjistila že je lepší, nikoho k sobě nepouštět. Když tak udělala, nemusela ničeho litovat. Opouštět milovanou osobu bývá vždy nejtěžší a to ani nezmiňujme, riziko, jakým je vystavovala, kvůli otci.

Strana:  1 2   další »

U Ž I V A T E L

P O Č A S Í
S R P E N × 2 0 1 8
Horko konečně polevuje, upíři si mohou oddechnout od dotěrného slunce a lidem nezbývá než se s létem rozloučit. Většinu dne je slunce zčásti schované za mraky, ale i tak teplota o moc neklesla. K večeru bývá často velké dusno, které předchází nočním srážkám. Ty ochlazují ulice a svěží rána se postupem dopoledne proměňují v další teplé dny.

H R A
C E N T R U M
A R T E M I S
[kavárna]
×
B R O K E N _ D O L L
[nevěstinec]
×
C E N T U R Y
[obchodní centrum]
×
K A M E N N Ý _ S L O N
[nahrávací studio]
×
K R E V N Í _ B A N K A
×
M Í R O V É _ N Á M Ě S T Í
×
N E M O C N I C E
×
N E P H I L I M
[upíří strip club]
×
N U I T _ N O I R E
[divadlo]
×
O B Y D L Í
×
P A R K
×
R A D N I C E & K N I H O V N A
×
Š Ť A S T N Ý _ Ď Á B E L
[upíří bar]
×
U _ J E L E N Í _ H L A V Y
[irská hospoda]
×
U _ S T A R Ý H O _ K O J O T A
[karaoke bar]
×
U L I C E _ Č A R O D Ě J E K
[kouzelné obchody]

Č Á S T _ T E N E B R A E
S Í D L O _ K L A N U
×
A S I J S K Á _ Č T V R Ť
×
H L. U L I C E & U L I Č K Y
×
Č Á S T _ P A C I S
S Í D L O _ K L A N U
×
S T. _ J E R E M Y _ S T R E E T
×
Z A H R A D Y & U B Y T O V N A

O K O L Í
K A P L E & H Ř B I T O V
×
P L Á Ž & M A J Á K
×
R Y B N Í K
[pozemky Pacis]
×
Š I K M Ý _ L E S
×
S L U N N Á _ L O U K A
[pozemky Pacis]
×
Ú T E S Y
„Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.“ Jan Werich